Restaurování papíru a grafiky: od určení materiálu po bezkyselinové uložení
Vzorový list
- Předmět
- Papírové nosiče, tisky a kresby
- Rozsah
- Průzkum, čištění, praní, doplňky, uložení
- Povaha textů
- Redakční poznámky, nikoli objednávka zásahu
- Jazyk
- Čeština
Proldorvi je nezávislý informační web o dílenské praxi restaurování papíru a grafiky. Sbíráme na jednom místě to, co se v odborné literatuře obvykle nachází roztroušené: jak poznat, z čeho je list vyroben, jak se změřit jeho kyselost, kdy se ještě vyplatí suchá cesta a kdy už je potřeba mokrý zásah, čím se doplňují ztráty a jak se hotový list ukládá, aby další zásah nebyl nutný za deset let.
Texty jsou psané z pohledu dílny, ne z pohledu katalogu. Popisujeme materiály, pořadí kroků, jejich rizika a hlavně důvody, proč se v konzervátorské praxi dává přednost postupům, které lze později vzít zpět. Nic z toho není návod k okamžitému použití na cenné předloze — je to podklad k tomu, abyste rozuměli, co se s papírem děje a proč.
Než se dotknete čehokoli vlhkého, má smysl list jen popsat. Barevný odstín po okrajích, směr zvlnění, lom v místě starého přeložení a rozdíl mezi lícem a rubem řeknou o dosavadním uložení víc než jakýkoli test.
Fotografie na těchto stránkách jsou ilustrační a slouží jako tematický doprovod textu. Nezobrazují konkrétní zásah ani konkrétní sbírkový předmět.
Co na těchto stránkách najdete
Materiál je uspořádaný v pořadí, v jakém se s listem obvykle pracuje. Každá část stojí samostatně, ale dohromady tvoří jednu linku od prvního průzkumu k uložení.
- Určení papíru a rozpoznání tiskové techniky podle povrchu, struktury a stopy nástroje.
- Kyselost papíru, její příčiny a způsoby měření na povrchu i ve výluhu.
- Suché čištění a odstraňování povrchových nečistot bez vody.
- Praní, alkalická rezerva a rozhodování, zda list mokrý zásah snese.
- Zatékové okraje a foxing — co s nimi lze a nelze udělat.
- Doplňování ztrát japonským papírem a metylcelulózou.
- Zpevňování trhlin a rovnání pod zátěží.
- Vratnost zásahů jako kritérium výběru metody.
- Bezkyselinové uložení, paspartování a klima úložného prostoru.
Jak texty číst
Uvedené postupy popisují běžnou dílenskou praxi, ne univerzální návod. Každý list má jiné složení, jiné pojivo a jinou historii oprav.
U předmětů s dokumentární nebo sbírkovou hodnotou je namístě konzultace s restaurátorem, který může předlohu vidět naživo.
Určení papíru a způsobu tisku
Průzkum začíná u nosiče. Ruční papír vyrobený na sítu má nepravidelný okraj, viditelné žebroví a proti světlu často průsvitku; strojní papír z 19. století je hladší, má patrný směr vláken a při natržení se trhá v jednom směru ochotněji než v druhém. Směr vláken se snadno ověří proužkem z okraje listu nebo ohybem: papír klade menší odpor podél vláken. Tento údaj později rozhoduje o tom, jak se list bude chovat při navlhčení a kterým směrem se zvlní.
Materiálové složení lze odhadnout z doby vzniku a z povrchu. Hadrový papír je pevný, pružný a stárne pomalu. Papír z dřevoviny, který se prosazuje po polovině 19. století, žloutne rychle, křehne a při ohybu se láme místo aby se ohnul. Křehkost okraje bývá první rozpoznatelnou známkou toho, s jakou surovinou pracujete.
Tiskovou techniku prozradí především povrch. Hlubotisk, tedy mědiryt, lept nebo suchá jehla, zanechává v papíře zřetelnou plotnovou stopu a reliéfní vrstvičku barvy, kterou lze nahmatat i vidět v šikmém světle. Knihtisk naopak papír promáčkne v místě sazby a barva leží na povrchu bez reliéfu. Litografie nemá ani plotnovou stopu, ani promáčknutí; kresba působí měkce a při zvětšení se rozpadá do jemné zrnitosti kamene. Rastrová síť pravidelných bodů znamená pozdější fotomechanickou reprodukci.
Rozlišení není akademická otázka. Reliéfní vrstva hlubotiskové barvy se při tlaku ve stohu snadno poškodí, litografická krajka je citlivá na otěr a rastrový tisk z konce 19. století bývá na papíře, který mokrý zásah snáší nejhůř.
Co si prohlédnout v šikmém světle
Plotnová stopa po okraji desky — hlubotisk.
Promáčknutí v ploše písma — knihtisk.
Hladká kresba bez reliéfu — litografie.
Pravidelná síť bodů — fotomechanický rastr.
Proti světlu
Průsvitka, žebroví síta, zeslabená místa, staré doplňky a přelepky se ukážou dřív než při pohledu shora.
Kyselost papíru a její měření
Kyselost je hlavní důvod, proč papír z průmyslové výroby stárne rychleji než ruční. Podílejí se na ní zbytky klížení kamencem a kalafunou, lignin ve dřevovině, znečištěné ovzduší a v případě rukopisů také železogalové inkousty. Kyselé prostředí urychluje štěpení celulózových řetězců: list ztrácí pevnost, žloutne a nakonec se láme podél ohybů.
Orientačně se hodnota pH měří dotykovou plochou elektrodou na navlhčeném místě papíru. Kapka destilované vody se nechá pár minut působit, elektroda se přiloží a hodnota se odečte. Metoda je nedestruktivní, ale citlivá na to, kde měříte — okraj bývá kyselejší než střed a plocha pod starým paspartem se často liší od zbytku listu. Přesnější je výluh z malého vzorku ve vodě, ten však znamená odběr materiálu, a proto se používá jen tam, kde je to obhajitelné.
Indikátorové pero nebo proužek dá pouze hrubou představu a zanechává na papíře barevnou stopu; na cenném listu nemá co dělat. Ať už měříte čímkoli, hodnota je jen jedním vstupem: papír s pH kolem 5 může být mechanicky v pořádku, zatímco jiný list se stejnou hodnotou už drží pohromadě jen setrvačností.
- Měřte na několika místech — okraj, střed, rub, plochu pod rámovým zákrytem.
- Zapisujte podmínky měření, jinak nelze pozdější hodnoty porovnat.
- Nízké pH samo o sobě není důvod k mokrému zásahu.
- Barevné indikátory na povrchu předlohy nepoužívejte.
Odkud kyselost přichází
- Klížení
- Kamenec a kalafuna v papírech 19. století
- Dřevovina
- Lignin a jeho rozkladné produkty
- Okolí
- Kyselé lepenky, dřevo rámů, ovzduší
- Inkoust
- Železogalový zápis prožírající nosič
Suché čištění a odstraňování povrchových nečistot
Suchá cesta je vždy první a u velké části listů také jediná potřebná. Odstraňuje prach, saze, uvolněná vlákna a mastnou vrstvičku, která na povrchu drží nečistotu. Pracuje se od nejjemnějšího nástroje k méně jemnému a vždy směrem od plochy k okraji, aby se materiál netlačil do trhlin.
Měkký široký štětec zbaví list volného prachu. Následuje pryžová drť nebo měkká pryž bez plniv, kterou se v malých kruzích pracuje pouze v místech bez kresby. Drť se pak beze zbytku odstraní štětcem — zbytky pryže na papíře časem zežloutnou a přitáhnou další nečistotu. U křídového papíru, pastelu, uhlu a rozpíjivých akvarelů se suché čištění buď vynechává, nebo omezuje na okraje.
Je dobré vědět, kde suché čištění končí. Nedokáže odstranit skvrnu, která pronikla do struktury, ani zesvětlit celkově zažloutlý list. Pokud po několika opatrných pokusech nedochází ke zlepšení, další tlak už jen obrušuje povrch a kresbu.
- Prohlídka v šikmém světle a soupis míst, kterých se nelze dotknout.
- Zbavení volného prachu měkkým štětcem, líc i rub.
- Bodové čištění pryžovou drtí mimo kresbu, v krátkých úsecích.
- Důkladné vymetení drti z povrchu i z okrajů.
- Kontrola, zda někde nedošlo k naleštění nebo obroušení povrchu.
Kdy suchou cestu vynechat
Práškové techniky — pastel, uhel, rudka.
Uvolněná nebo popraskaná barevná vrstva.
Křehký papír, který se drolí už při doteku štětce.
Křídové povrchy s hladkým nátěrem.
Praní a alkalická úprava listu
Praní má dva účely: vyplavit rozpustné produkty stárnutí, které papír zabarvují a dál ho poškozují, a vrátit vláknům pružnost. Zásah je ale nevratný v tom smyslu, že list už jednou byl mokrý — proto mu předchází zkouška stálosti všech barevných vrstev, razítek i inkoustů. Testuje se bodově na nenápadném místě navlhčeným tampónem; sebemenší přenos barvy praní vylučuje.
List se obvykle podkládá netkanou textilií, aby se s ním dalo manipulovat, a spouští se do lázně vodorovně. Vlhký papír má zlomek své pevnosti a trhá se vlastní vahou. Lázeň se v průběhu vyměňuje, dokud se voda přestane zabarvovat.
Alkalická úprava navazuje: papír se zbaví kyselých složek a zároveň se v něm zanechá zásaditá rezerva, která tlumí budoucí okyselování. Používá se zředěný roztok hydrogenuhličitanu vápenatého nebo hořečnatého. Cílem není co nejvyšší hodnota pH — přealkalizovaný papír má vlastní problémy — ale mírná rezerva kolem neutrální hodnoty.
- Zkouška stálosti barev a inkoustů před jakýmkoli kontaktem s vodou.
- Podložený list, vodorovná manipulace, žádné zvedání za roh.
- Postupná výměna lázní místo jednoho dlouhého máčení.
- Alkalická rezerva mírná, ne maximální.
- Sušení mezi savými vrstvami s postupně zvyšovanou zátěží.
Zatékové okraje a foxing
Zatéková skvrna vzniká tam, kde vlhkost postupovala papírem a na hranici svého dosahu uložila vyplavené nečistoty. Typický je tmavší lem s ostrým obrysem. Skvrnu nelze vygumovat; zmírňuje se pouze tak, že se rozpustné složky znovu uvedou do pohybu a vyplaví — místním zavlhčením s odsáváním do savé podložky nebo celkovým praním. Ostrý obrys často zůstane patrný i po ošetření a to je přijatelný výsledek.
Foxing jsou drobné rezavé skvrnky, na jejichž vzniku se podílejí kovové částice v papíře i mikrobiální činnost při vysoké vlhkosti. Praxe se v přístupu liší: část skvrn ustoupí praním, část ne. Bělicí prostředky sice skvrnu opticky odstraní, ale zasahují do struktury vláken a jejich působení pokračuje i po opláchnutí. V dílenské praxi se proto používají zdrženlivě, lokálně a s vědomím, že jde o nejméně vratný krok z celého repertoáru.
Nejúčinnější opatření proti foxingu je preventivní: stabilní vlhkost pod hranicí, při které se aktivita rozbíhá, a bezkyselinové obaly bez kovových součástí.
Než sáhnete po bělení
Zvažte, zda skvrna skutečně brání čtení nebo vnímání kresby.
Optická čistota není cílem restaurování; stopy stárnutí patří k dokladu o předmětu.
Doplňování ztrát japonským papírem a metylcelulózou
Ztráta se doplňuje materiálem, který je slabší než originál. Japonský papír z dlouhých vláken kózo je pro to vhodný: má vysokou pevnost při nízké gramáži, je chemicky stabilní a lze ho vybrat v odstínu blízkém předloze. Gramáž se volí tak, aby doplněk originál nepřevyšoval — spoj musí povolit dřív než papír kolem něj.
Tvar doplňku se přenese podle obrysu ztráty a vytrhne se, nikoli ustřihne. Roztřepený okraj vzniklý tahem po navlhčené linii se s originálem spojí v tenkém přechodu a nevytváří hranu, která by se ve stohu obtiskla. Přesah kolem ztráty stačí několik milimetrů.
Jako lepidlo slouží metylcelulóza nebo pšeničný škrobový klih. Metylcelulóza se připravuje ve vodě, je neutrální, nezhnědne a po zaschnutí zůstává rozpustná ve vodě — to je vlastnost, kvůli které se používá. Konzistence se řídí materiálem: řidší roztok pro tenký japonský papír, hustší pro doplňky na silnějším nosiči. Spoj se pak nechá zaschnout mezi savými vrstvami pod mírnou zátěží, aby se okolí nezvlnilo.
- Doplněk vždy slabší než originál.
- Okraj vytrhaný, ne řezaný.
- Směr vláken doplňku shodný se směrem vláken listu.
- Lepidlo v tenké vrstvě, přesah minimální.
- Sušení pod zátěží hned po zaschnutí spoje.
Proč metylcelulóza
- Neutralita
- Nezanáší do papíru kyselé složky
- Stálost
- Nežloutne a nekřehne stárnutím
- Vratnost
- Spoj lze uvolnit vlhkostí
- Ovladatelnost
- Hustotu roztoku lze měnit podle úkolu
Poznámka k pořadí
Zpevnění trhlin následuje až po čištění a případném praní. Suchý zásah do mokrého listu a naopak jsou nejčastější zdroj zbytečných škod.
Zpevňování trhlin
Trhlina se spojuje proužkem tenkého japonského papíru na rubu. Šířka proužku odpovídá jen několika milimetrům na každou stranu; širší pás vytvoří tuhé místo, které se při další manipulaci zlomí vedle sebe. Okraje trhliny se před spojením srovnají tak, aby vlákna zapadla do původní polohy — přesazený spoj se později nedá opravit bez rozebrání.
Dlouhé trhliny se nespojují najednou. Postupuje se po úsecích, každý se nechá zavadnout a teprve pak se pokračuje, jinak se list podél trhliny natáhne. U lomů podél starých přeložení bývá papír zeslabený v širším pásu než v samotné linii; proužek se v tom případě volí užší, ale kryje se delší úsek.
Přelepovací pásky s tlakově citlivým lepidlem se v konzervátorské praxi nepoužívají v žádné podobě. Jejich lepidlo migruje do papíru, po několika letech zhnědne a jeho odstranění je náročnější než původní trhlina.
Trhlina versus lom
Trhlina má vlákna, která lze srovnat zpět.
Lom podél přeložení je zeslabený pás bez vláken k srovnání — vyžaduje širší podložení.
Rovnání pod zátěží
Zvlněný list se nerovná žehlením ani suchým tlakem. Papír musí nejprve nabrat vlhkost, aby se vlákna uvolnila, a teprve pak vysychat pod rovnoměrnou zátěží. Zavlhčuje se nepřímo — list leží mezi savými vrstvami, vlhkost k němu prostupuje přes membránu nebo z navlhčené vrstvy pod ním. Přímé postříkání vytvoří skvrny a u rozpíjivých médií nenávratnou škodu.
Po zavlhčení se list vloží mezi čisté savé archy, přikryje deskou a zatíží. Savé vrstvy se v prvních hodinách vyměňují, protože nasáklý papír už dál nevysušuje. Zátěž se přidává postupně; tlak od začátku fixuje vlnu tam, kde právě je.
Doba sušení se počítá spíš ve dnech než v hodinách. Vyndaný list, který působí suchý, ještě obsahuje vlhkost v jádru a po vyjmutí se znovu zvlní. Trpělivost je v této fázi jediná technika, která funguje.
Rytmus sušení
- První hodiny
- Výměna savých vrstev, mírná zátěž
- Následující dny
- Postupné zvyšování zátěže
- Kontrola
- Podle vlhkosti savých archů, ne podle dojmu
Vratnost zásahů jako kritérium volby
Pravidlo, že zásah má být v maximální možné míře vratný, není opatrnickou formalitou. Vychází ze zkušenosti, že materiály a metody se mění rychleji než životnost sbírkových předmětů. Postup, který dnes vypadá jako nejlepší dostupné řešení, může za dvacet let bránit lepšímu zásahu — a jediné, co v tu chvíli rozhoduje, je, zda ho lze bez poškození odstranit.
Prakticky to znamená preferovat vodou rozpustná lepidla před syntetickými, mechanické spoje před plošným kašírováním, minimální množství materiálu před pohodlnějším větším a vždy dokumentovat, co bylo uděláno a čím. Dokumentace je součástí vratnosti: co není zapsáno, nelze později rozpoznat ani rozebrat s jistotou.
Vratnost má také svou hranici. Praní, bělení a některé formy zpevnění vratné nejsou. U nich rozhoduje poměr mezi tím, co zásah získá, a tím, co nevratně změní — a v pochybnostech se nezasahuje.
Co zaznamenat
Stav před zásahem, včetně fotografie.
Použité materiály a jejich koncentrace.
Pořadí kroků a jejich rozsah.
Kroky, které byly zvažovány a zamítnuty.
Bezkyselinové uložení a paspartování
Nejlepší zásah je ten, který nemusí být opakován. O tom rozhoduje uložení. List patří do obalu z bezkyselinového papíru nebo lepenky s alkalickou rezervou, bez ligninu, bez kovových sponek a bez lepenek z recyklovaného materiálu neznámého složení. Klasická šedá lepenka a dřevěné zadní desky starých rámů jsou nejčastější příčinou hnědého lemu po obvodu listu.
Pasparta má dvě funkce: drží list v odstupu od zasklení a rozkládá manipulaci na okno místo na papír. Skládá se ze zadní desky a okna z bezkyselinové lepenky, spojených v hřbetu. List se do pasparty nelepí celou plochou ani se nepřilepuje páskou po obvodu — upevňuje se japonskými proužky s pšeničným škrobem, které lze uvolnit vlhkostí. Okno musí přesahovat kresbu tak, aby se okraj listu neopíral o zasklení.
Prostředí je poslední proměnná. Rozhodující není jedna ideální hodnota, ale stálost: výkyvy vlhkosti a teploty unaví papír rychleji než mírně vyšší, ale rovnoměrná vlhkost. Světlo se počítá kumulativně, proto se grafika vystavuje omezenou dobu a zbytek času tráví ve tmě zásuvkové skříně.
- Bezkyselinový obal s alkalickou rezervou, jeden list na obal.
- Žádné kovové spony, lepicí pásky ani plastové kapsy neznámého složení.
- Uchycení japonskými proužky, ne lepení po obvodu.
- Odstup listu od zasklení daný oknem pasparty.
- Stabilní klima a omezená doba vystavení světlu.
- Vodorovné uložení v mělkých zásuvkách místo stohu na výšku.
Materiály obalu
- Vhodné
- Bezkyselinový papír a lepenka, japonský papír, škrobový klih
- Nevhodné
- Šedá lepenka, dřevěné desky, samolepicí pásky, kovové spony
Kontakt a poznámky ke stránkám
Proldorvi je informační a redakční projekt. Nenabízí restaurátorské zákroky, neposkytuje posudky ani neprovádí ocenění předmětů. Pokud potřebujete zasáhnout do konkrétní předlohy, obraťte se na restaurátora, který ji může posoudit osobně.
Na dotazy k textům, upřesnění terminologie nebo upozornění na chybu odpovídáme e‑mailem na adrese [email protected]. Web nemá registraci, přihlašování ani formuláře — e‑mail je jediná cesta, jak nám napsat.